Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

1:JC#men mě nelituj, nF#meklepej nH7a mé dveře
s chrEyzantémou v dlG#7ani,
hrF#ma na lH7itování kEončí v prvním tahu,
neplivej lG#másku na podlF#mahu,
nestůj mi Hu bytu, jen mě nelitC#muj.
TF#ma slova jsH7ou jen guláš dvEakrát přihřívH/D#aný,
F#ma to mě nH7ezachrání, a tEo mi nepomůže,
a tak nG#mesvlíkej mě z kF#může,
celý zvHědavý, celý zvEědavý,
jak vlH/D#astně vypadC#má takový mF#malý pohřeb,
na který si člH7ověk sám nastřEádá.
R:Jó, kdybych byl vrEabec, sezobal bych zHrní
všem ptC#mákům, co v Aokolí jsEou,
srdce měl bych slF#mabé a žaloudeček pHlný
a dAuši rozčepýřenEou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:JF#mó, kdybych byl, žAil bych si, žil,
a šťEastný bych byl jH/D#ako pytel blech,
ale jF#má jsem, co jsem, a nH7evěřím lítostEem.
2:Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: